Velice si vážíme všech sponzorů, kteří podpořili Hornické slavnosti. Bez podpory Města Rudolfov, Jihočeského kraje a mnoha sponzorů by se slavnosti nemohly uskutečnit. Všem moc děkujeme!

Moc děkujeme všem partnerům a sponzorům, bez kterých by Hornické slavnosti nebyly.

Za pomoci Heleny Stejskalové vznikl dokument o Rudolfovu.

Jsme rádi, že i Společnost přátel Rudolfova je v něm zmíněna a prezentována. Děkujeme.

Na tomto odkazu zmíněný dokument najdete:

https://www.youtube.com/watch?v=xTgpU-bXOzc&ab_channel=JaroslavKindl

Podle slov samotné herečky „kdybych měla mít někde domovské právo, bylo by to po tatínkovi na Rudolfově u Českých Budějovic“ (domovské právo zrušeno v roce 1949). Herečce, která se narodila 30. 7. 1932, můžeme skutečně věřit.

Tatínek Miroslav se v roce 1903 narodil do rodiny učitele Josefa Vrány, horlivého českého vlastence a jeho ženy Anny Marie, rozené Šeflové. Ta byla z rozvětveného rodů Šeflů, měla sedm sourozenců, jejichž potomci stále v Rudolfově a okolí žijí (o tom jsme psali již dříve). Maminka Františka Stašková se narodila v roce 1906 a pocházela z Radostic u Borovan. Rodiče Aleny Vránové měli svatbu v roce 1931 v Praze na Vinohradech, tatínek pracoval jako ministerský úředník, v roce 1937 zemřel na tuberkolózu.

Část války prožila Alena u svých příbuzných v Radosticích, odkud chodila do školy ve Strážkovicích a Ledenicích (dle historika Jiřího Cukra). Od mládí hrála divadlo, první herecké zkušenosti získávala v Dismanově dětském rozhlasovém souboru. Po válce chtěla být učitelkou, ale vystudovala DAMU (1956). Na začátku 50. let se stává skutečnou hvězdou, hezké talentované dívky si všimnou filmoví režiséři a Bořivoj Zeman ji obsadí do své pohádky „Pyšná princezna“ a princezna Krasomila se stává Aleně Vránové životní rolí. Pohádka, od jejíž premiéry uplyne letos 70 let, je stálou ozdobou českých televizních vánoc.

Tak jako ve ve filmu, tak i v životě si princezna Krasomila (Alena Vránová) vezme svého krále Miroslava (Vladimír Ráž) za manžela a narodí se jim dcera Markéta. Tím pohádka končí a později přichází rozvod. Paní Alena je velice aktivní v divadle, filmu, televizi, rozhlase i dabingu, svou kariéru završila v divadle Ungelt. Dnes si užívá zaslouženého odpočinku, radost jí dělá vnučka Tereza se svou rodinou.

Přejme „princezně Krasomile“ jen to krásné a hodně zdraví k letošnímu jubileu a „Pyšné princezně“ řadu dalších a dalších diváků.

Jan Řehovský

Velice se vážíme všech sponzorů a partnerů Hornických slavností 2022.

Děkujeme městu Rudolfov, Jihočeskému kraji za poskytnutí grantu Podpora kultury a mnoha sponzorům.

TAJEMSTVÍ VELKÉ ČESKÉ HEREČKY OBJASNĚNO

Začátkem roku 2021 jsem při shlížení na internetu objevil staré číslo Ledenického zpravodaje (červen 2012). Zaujal mě článek Jiřího Cukra, v němž píše o velké české herečce Aleně Vránové a jejím vztahu k Ledenicím. Maminka pocházela z Radostic, tatínek Miroslav, syn učitele Josefa Vrány, ale patřil domovskou příslušností do Rudolfova. Stejně tak i jeho jediná dcera Alena.

Začal jsem pátrat v rudolfovské historii. V knize Dějiny města Rudolfova od Bedřicha Bohnela se na str. 419 nachází důležitá zmínka ….“Matěj Šefl, mistr klempířský (tchán učitele Josefa Vrány)“.

Rozběhlo se až detektivní pátrání v matrikách a jeho výsledky vám teď ve dvou následujících článcích předkládám. Za SPR Jan Řehovský.

PAN UČITEL JOSEF VRÁNA

Učitel a český vlastenec Josef Vrána se narodil roku 1877 v Holešovicích (dnes Praha VII). Ve svých 21 letech nastupuje učitelskou dráhu na české škole v Rudolfově, kde se zapojuje do činnosti českých spolků (Národní jednota pošumavská, Občanská beseda). Pomáhá při založení českého hasičského sboru v roce 1911, spolu s poslancem Vojtěchem Kržem vede neúnavný boj za českou školu. Stojí u položení základního kamene české školní budovy v září 1911, stejně tak je přítomen jejímu otevření v říjnu 1912. Dál bojuje za splacení dluhů ze stavby školní budovy, které nechce německé vedení města uznat, ani platit. Po dostavbě školy začíná další boj o její vybavení a otop na zimu, aby mohla škola dobře fungovat. Od svého příchodu na Rudolfov shání potřebné prostředky pro nemajetné děti.

Také osobní život je v této době úzce spjat s Rudolfovem. V roce 1902 se žení s Annou Marií Šeflovou (nar. 1879), učitelkou mateřské školy. Brzy přicházejí děti, Miroslav Josef (1903), Vladimír (1904, ten však brzy umírá), Vlasta Marie (1906).

Syn Miroslav Vrána byl aktivní ochotník a napsal několik drobných divadelních her, oženil se v roce 1931 s Františkou Staškovou z Radostic a přesídlil do Prahy. Pracoval na ministerstvu financí jako úředník. 30. 7. 1932 se mu narodila jeho jediná žena Alena, později významná česká herečka. Miroslav Vrána umírá v roce 1937 na tuberkulózu.

Na začátku roku 1918 zažívá Josef Vrána na Rudolfově zklamání, když je na místo řídícího učitele jmenován Václav Peyrek. V únoru 1924 umírá dlouholetý spolupracovník Vojtěch Krž. Vrána odchází z Rudolfova nedlouho poté, na vlastní žádost je přeložen na místo řídícího učitele školy v Ostrolovském Újezdě. Svou učitelskou kariéru uzavírá dvouletým působením na škole v Borovanech. Po svém penzionování žije v Ledenicích, zde 15. dubna 1946 – tedy před 75 lety – umírá.

DYNASTIE ŠEFLŮ I.

Zakladatelem rozvětveného rudolfovského rodu Šeflů byl Matěj Šefl (1847 v Rakovníku). Jako klempířský tovaryš přišel do Českých Budějovic, jako člověk pracovitý a šikovný se stal klempířem a pak i mistrem klempířským. Osudný se mu ale stal Rudolfov. Nachází zde svou životní družku, manželku Annu Šafářovou (1845) a zakládá s ní početnou rodinu. Nejprve spolu bydlí u jejích rodičů (Rudolfov 77). Mají 8 dětí, Adolf (1869, narodil se ještě před svatbou (1871)), Matěj (1871, ve 20. letech 20. století starosta Rudolfova), Leopold (1872), Josef (1875, padl v 1. sv. válce), Václav (1877), Marie Anna (1879, v roce 1902 provdána za učitele Josefa Vránu), Anna (1881, provdána 1902 za Antonína Žikeše), Antonín (1883).

Žádný z potomků Matěje Šefla nezemřel v dětském věku, všichni založili své rodiny. Pro svou rozrůstající se rodinu postavil Matěj Šefl dům (Rudolfov 164), umírá v 61 letech v roce 1908. Jeho manželka jej přežilo o 19 let a umírá v roce 1927.

MARTIN STÁHALÍK (4. 6. 1962 – 9. 3. 2001)

                                                                                                 mistr světa v letecké akrobacii

9. 3. 2021 uplynulo 20 let od tragické smrti Martina Stáhalíka, rudolfovského rodáka a mistra světa v letecké akrobacii.

Kalendárium 7. 3. 2021 (ČT):

„Letecká akrobacie mě fascinuje a uspokojuje. Připomíná mi sex,“ říkával jeden z našich nejlepších akrobatických letců Martin Stáhalík. Od puberty létal pod vedením svého otce na větroních, ale k motorovým letadlům a akrobacii se z politických důvodů dostal až ve třiadvaceti. Navíc mu zjistili vrozenou vadu ledviny, a tak musel nejdřív na operaci. Letečtí akrobati totiž musí něco vydržet. Zažívají větší přetížení než kosmonauti, v obrovské rychlosti se nesmí ani hnout, aby si nezlomili vaz, a trénovat smějí jen hodinu denně. Vyhrával jednu soutěž za druhou, jenže protože nebyl prototyp socialistického člověka, tak se za hranice až do revoluce nepodíval. V roce 1995 se pak stal mistrem světa a jako druhý na světě dobyl medaile ze všech tří akrobatických kategorií. Pět let nato prolétl takzvanou Nebeskou bránu v Číně. Svůj sen – zvednout křídlem letadla šátek z louky – už si bohužel nesplnil. Zahynul při běžném tréninku v Holandsku. Cvičný letoun se roztříštil o zem, osmatřicetiletý pilot nevybral plochou vývrtku.

Ani na Rudolfově na něho nezapomínáme, na hrázi Královského rybníka stojí jeho památník, je po něm pojmenována ulice a dokonce se nám podařilo dostat jej znovu na nebe – je po něm pojmenována planetka č. 90926.